Postavy

Frodo Pytlík (Frodo Baggins) - Elijah Wood

Hobit z kraje a zároveň ten, kdo nesl Prsten. Narodil se roku 2968 Třetího věku, jako syn Droga Pytlíka a Primule Brandorádové. V dětsví osiřel a byl adoptován svým strýcem Bilbem Pytlíkem z Dna pytle. Frodo byl na hobita mimořádně dobrodružné povahy a pozoruhodně vzdělaný. Skládal písně a díky Bilbovi se vyznal i v elfské učenosti a jazycích. V roce 3001, kdy Bilbo za záhadných okolností opustil Kraj, Frodo zdědil Dno pytle a Jeden prsten. V roce 3018 se znovu objevil čaroděj Gandalf a vyslal Froda na cestu s Prstenem do Roklinky, kde bylo utvořeno Společenstvo Prstenu. Frodo stěží přežil mnohá dobrodružství a nebezpečí cesty, ale podařilo se mu dostat se až k ohňům Hory osudu. Po válce se vrátil do Dna pytle, ale otrávené rány a duševní otřes, které utrpěl za výpravy, se začaly hlásit. V roce 3021 se vydal na poslední jízdu Strážců Prstenů, nalodil se na elfskou loď a odplul do Země neumírajících.

Hobit z kraje, člen Společenstva Prstenu. Samvěd Křepelka se narodil roku 2980 Třetího věku a stal se zahradníkem v Dně pytle. Nejdříve věrně sloužil Bilbovi a pak Frodovi Pytlíkovi. Putoval s ním i do Roklinky, kde se stal členem Společenstva. Samvěd zůstal s Frodem jako jediný po celou cestu. Nejednou zachránil Frodovi život při nebezpečných střetnutích. Nejpozoruhodnější byl byl s obrovskou pavoučící Odulou. Tuto obludu Sam nejprve oslepil a pak smrtelně zranil, poté pomohl svému zesláblému pánovi proniknout do Mordoru a dostat se k Hoře osudu. Když Frodo odjel do Země neumírajících, Samvěd zdědil Dno Pytle a stal se velmi váženou osobou v Kraji. Oženil se s Růženou Chaloupkovou a stal se otcem třinácti dětí. Sedmkrát byl zvolen starostou Kraje. Po manželčině smrti v roce 62 Čtvrtého věku odplul Samvěd do Země neumírajících za svým přítelem a pánem, Frodem Pytlíkem.

Smělmír Brandorád (Meriadoc Brandybuck)

Hobit z kraje a člen Společenstva Prstenů, přáteli nazývaný Smíšek. Narodil se roku 2982 Třetího věku jako syn Saramíra Brandoráda, rádovského Pána. Se Společenstvem  zažil mnoho dobrodružství a po jeho rozpadu byl spolu s Pipinem (Peregrinem Bralem) chycen skřetími vojsky ze Železného pasu. Skřeti byli později pobiti Rohiry v čele s Eomérem a oba hobiti utekli do lesa Fangorn, kde se jim podařilo přesvědčit enty, aby vzali útokem Železný pas. Smíšek se časem stal panošem rohanského krále Theodéna. Stal se hrdinou při střetu s Černokněžným králem Morgulu. V boji s tímto přízrakem byl málem zabit, ale naštěstí se jej Aragornovi podařilo vyléčit. Po návratu do Kraje se oženil s Estellou Bulvovou a po otci se stal rádovským Pánem. Smíšeka Pipin yli nejvyšší hobiti v dějinách, protože měřili čtyři a půl stopy. V roce 64 Čtvrtého věku opustili Kraj a svých několik posledních let strávili v Rohanu a Gondoru, kde byli s velkou slávou pohřbeni v Domě králů.

Hobit z kraje, čelen Společenstva prstenu, řečený Pipin. Narodil se v roce 2990 Třetího věku jako syn vladyky Kraje. Jako věrný přítel Froda Pytlíka se v roce 3018 vydal na výpravu s Prstenem. Přežil se společensvem mnohá dobrodružství, po jeho rozpadu sdílel osud zajatce skřetů ze Železného pasu spolu s hobitem Smíškem. Gandalf později odvezl Pipina do Gondoru, kde se hobit stal členem stráže citadely a pomohl k záchraně života správcova syna Faramira. V bitvě před Černou branou Mordoru se Pipin vyznamenal zabitím zlobra. Později téhož roku bojoval v Bitvě u Povodí. V roce 14 čtvrtého věku se Pipin stal třicátým druhým vladykou Kraje a vládl do roku 64. Poslední roky svého života strávil se Smíškem v Rohanu a Gondoru.

Dúnadánský náčelník v Arnoru. V době Války o Prsten byl Aragorn II. šestnáctým a posledním náčelníkem Dúnadanů. Narodil se roku 2931 Třetího věku a vychoval jej Elrond Půlelf v Roklince. Ve dvaceti letech se Aragorn poznal s Elrondovou dcerou Arwen a zamilovali se do sebe. Elrond však nepřipustil sňatek, dokud se Aragorn nestane právoplatným králem Arnoru a Gondoru. Proto Aragorn hodně putoval a bojoval za práva svobodných národů. Nosil mnoho jmen, například Thorongil, Elfkam, Elessar a Chodec. Jako pán Dúnadanů byl požehnán trojnásobnou délkou života obyčejných lidí. V roce 2956 se poznal s čarodějem Gandalfem a stali se přáteli a spojenci. Roku 3018 přišel do Hůrky, setkal se tam s Frodem Pytlíkem a v roklince se potom stal jedním ze Společenstva Prstenu. Když se čaroděj Gandalf stratil v Morii v boji s balrogem, stal se vůdcem Společenstva. Hrál podstatnou úlohu v bitvě u Helmovo žlebu, kde stál proti Sarumanově armádě. Velel Mrtvým z Šeré Brázdy a zmocnil se loďstva v Pelargiru. Jeho příjezd do bitvy na Pelennorských polích s novými spojenci zachránil Gondor a u Černé brány Mordoru velel Aragorn vojskům Západu. Po válce se stal králem („Elfk Elessarem amem“) v Obnoveném království a oženil se s Arwen. Během následujícího století své vlády rozšířil své království na většinu západních zemí Středozemě. Měl s Arwen několik dcer a jednoho syna, Eldariona. Po Aragornově smrti v roce 120 Čtvrtého věku se stal králem Obnoveného království právě Eldarion a panoval dlouho a dobře.

Dúnadánský pán z Gondoru. Nejstarší syn Denethora II., vládnoucího správce Gondoru. Narodil se roku 2978 Třetího věku a byl urostlým a sličným dědicem správce. V roce 3018 statečně řídil obranu Osgilathu proti Sauronovým vojskům. Pro prorockém snu, který sdílel se svým bratrem Faramirem se vypravil do elfského království Roklinky a stal se členem Společenstva Prstenu. Vytrval v mnoha nebezpečích až k Pahorku oka u Rauroských vodopádů a tam ho přemohla touha zmocnit se Prstenu, takže se pokusil zabít Froda Pytlíka, který prsten nesl. Ačkoli toho Boromir vzápětí litoval, Frodo pokračoval ve výpravě jen se svým druhem Samem Křepelkou. Krátce nato padl Boromir v bitvě, když statečně bránil hobity Smíška a Pipina před útokem skřetů. Dostalo se mu poté slavnostního pohřbu na loďce v Rauroských vodopádech.

Dúnadánský pán z Gondoru. Narodil se roku 2983 Třetího věku jako druhý syn DenethoraII. Jako kapitán ithilienských Hraničářů řídil ústup z Osgilathu k Minas Tirith před obležením Gondoru. Poté, co byl zabit jeho bratr Boromir, byl i Faramir sražen černokněžným králem. Ze smrtelného spánku se ho naštěstí podařilo probudit. Po uzdravení se zamiloval do rohanské štítonošky Éowyn. Po válce se vzali a Faramir byl správcem Gondoru a knížetem Ithilienu až do své smrti v roce 82 Čtvrtého věku.

Seveřan, král Rohanu. Narodil se roku 2948 Třetího věku jako syn Thengelův a v roce 2948 se stal sedmnáctým králem Rohanu. Na počátku byl dobrým a silným rádcem, ale poté upadl pod vliv Grímy Červivce, který byl tajným služebníkem čaroděje Sarumana. Ze zlého zakletí byl později král vyléčen čarodějem Gandalfem. Vedl poté Rohiry do bitvy u Helmova Žlebu a Pelennorských polí. Na Pelennoru se postavil Černokněžnému králi Angmaru.

Seveřan pocházející z Rohanu. Narodil se roku 2991 Třetího věku, byl synovcem rohanského krále Theodéna a jako téměř všichni z jeho rodu byl vysoký, silný a zlatovlasý. Před Válkou o Prsten byl Éomér maršálem Jízdmarky, ale ztratil královu přízeň pro své přátelství s Gandalfem a pro starosti, které si dělal kvůli zlému vlivu Theodénovava rádce Grímy Červivce. Za Války o Prsten se vyznamenal v bitvách u Hlásky, na Pelennorských polích a u Černé brány Mordoru. Když byl král Theodén smrtelně raněn, jmenoval Éoméra svým nástupcem. Ten se stal osmnáctým králem Rohanu a vládl až do roku 63 Čtvrtého věku. V roce 3020 se oženil s princeznou Lothíriel z Dol Amrothu, která mu záhy porodila syna a dědice Elfwinea Sličného. 

Narodila se v roce 241 v Roklince.Mládí strávila v zemi své matky, v Lórienu.Když byla mladá její matka byla zajata skřety a mučena.Jejím bratrům se jí sice podařilo vysvobodit, ale ona zatím ztratila všechnu svou radost ze Středozemě a tak odplula za Moře do Země neumírajících (elfů).V roce 2951 se vrátila do Roklinky, ke svému otci, kde v lesích Imladris potkala Aragorna, Isildurova dědice, který se se svou matkou Gilraen skrýval přes Sauronem. Krátce po té však Aragorn odjel (pracoval s Gandalfem proti Sauronovi) a Gilraen se vrátila do Gondoru. Po čase se však znovu potkali v Lórienu na pahorku Cerin Amroth, kde Aragorn jí dal Barahirův prsten, ona se zmilovala a zvolila si smrtelný život.V době Války o Prsten měla odjet přes Moře.Odmítla ale splnit přání svého otce, který nechtěl aby zůstala ve Středozemi a aby tam zemřela. Také se zasloužila o zkutí Aragornova zlomeného Narsilu, Elendilova meče, v nový meč, Andúril-plamen západu. Po skončení Války se v Minas Tirith provdala za krále Aragorna. Musela se však rozloučit se svým otcem který jako jeden z těch jenž nesli Tři prsteny odjel za Moře. Po Aragornově smrti o 120 let později odchází sama do Lórienu, kde na pahorku Cerin Amroth umírá.V tom samém roce si Aragornův přítel, elf Legolas, postaví v Ithilienu (knížectví Gondoru a elfí kolonie) loď a vydá se přes Moře.Sním odjíždí i jeho přítel, trpaslík Gimli kterému elfové, i přesto že nenesl prsten a není to elf tuto cestu povolí. Tím je ve Středozemi konec Společenstva prstenu. 

Elfí princ z lesní říše. Byl synem Thranduila, sindarského krále elfů lesní říše v severním Temném hvozdu. V roce 3019 Třetího věku se Legolas stal členem Společenstva Prstenu. Jeho bystré elfské oči, znalost lesa a střelby z luku měly pro Společenstvo velkou cenu. Po smrti Boromira a rozbití Společenstva šel Legolas s trpaslíkem Gimlim a Aragornem do Bitvy u Hlásky (Helmova žlebu). Dostal se i do bitvy na Pelennorských polích. Po válce Legolas vytvořil kolonii lesních elfů v Ithilienu. Po Aragornově smrti v roce 120 Čtvrtého věku odplul Legolas se svým přítelem trpaslíkem Gimlim do Země Neumírajících.

Ereborský trpaslík. Narodil se roku 2879 Třetího věku v Modrých horách a po smrti draka Šmaka v roce 2941 přesídlil do Ereboru. Gimliho otcem byl Glóin, trpaslík z Thorinovy družiny. V roce 3018 se Gimli se vým otcem vydal do roklinky, kde byl vybrán do Společenstva Prstenu. Byl jedním s mála trpaslíků, kteří se přátelili s elfy. Po pobytu v Lothlórienu se dokonce zasvětil vzpomínkám na elfskou královnu Galadriel a stále při sobě nosil pramínek jejích vlasů. Jeho nejbližším přítelem byl Legolas. Gimli se účatnil většiny velkých a důležitých bitev ve Válce o Prsten. Poté se stal Pánem Třpytivých jeskyní, slují pod Helmovým Žlebem. Po Aragornově smrti se s Legolasem odebral do Země Neumírajících.

Istar, čaroděj ve Střdozemi. V západštině ho nazývali Gandlf Šedý, pro elfy byl Mithrandir neboli „šedý poutník“, pro trpaslíky Tharkun a pro Haradské Incánus. Navenek vypadal jako vousatý stařec v širokém plášti s vysokým špičatým kloboukem a dlouhou holí. Když přišel do Šedých přístavů, Círdan mu dal Naryu, „prsten ohně“.  Přes dva tisíce let pracoval Gandalf proti růstu zlých mocností ve Středozemi. Účastnil se výpravy, která vedla k zabití draka Šmaka. Během této výpravy získal Gandalf meč Glamdring a Bilbo získal Jeden Prsten. Gandalf moc Prstenu rozpoznal a vypátral, jak se dá zničit. V roce 3018 přišel na pomoc Frodovi do Kraje a pomohl mu ve výpravě s Prstenem. V Roklince se stal členem Společenstva Prstenu a provedl je spoustou nástrah. Potom se zřítil z můstku v Morii při osudném zápasu s balrogem. Čarodějův duch byl však vzkříšen jako Gandalf Bílý, zářivá bytost, které nemohla ublížit žádná zbraň. Během Války o Prsten byl Gandalf Bílý na svém koni Stínovlasovi na všech důležitých místech a bojích a výrazně přispěl k vítezství ve válce. Po jejím skončení dohlédl Gandalf na opětovné sjednocení Gondoru a Arnoru a v roce 3021 odplul s ostatními Strážci Prstenů do Zemí Neumírajících.

Půleflí kníže z Beleriandu. Narodil se v Arvernienu na pobřeží Beleriandu v roce 542 Prvního věku jako jeden z dvojčat rodičů Eärendila a Elwing. Jeho bratr – dvojče se jmenoval Elros. Po Válce hněvu dovolili Valar, aby si jako synové smrtelného hrdiny a elfské princezny zvolili svůj osud. Elros se rozhodl stát se smrtelníkem a bylo mu dopřáno pět set let života Elrond si zvolil, stát se nesmrtelným. Po neúspěchu v elfských válkach se Sauronem odvedl Elrond přeživší elfy do Mlžných hor, kde založil Roklinku. Elrond získal od velekrále Gil-galada „prsten vzduchu“, největší ze Tří elfských prstenů, který dlouho opatroval. V roce 100 Třetího věku se Elrond oženil s Celebrían, dcerou Galadriel a měli tři děti: Elladana, Elrohira a Arwen. V průběhu  Třetího věku poskytoval Elrond všemožnou pomoc Dúnadanům a dědici Arnoru byli často vychováváni v Roklince po jeho ochranou. Patřil mezi ně i Aragorn II, ktyrý se chtěl oženit s jeho dcerou Arwen, ale Elrond sňatek nepřipustil, dokud se Aragorn nestane právoplatným králem. Po Elrondovým vedením bylo v roce 3018 vytvořeno Společenstvo Prstenu a začala výprava s Prstenem. Po válce byl Třetí věk  zakončen Elrondovou plavbou do Země neumírajících.

Elfská královna Lothlórienu. Byla to noldorská princezna narozená v Eldamaru za hvězdných věků. Galadriel a její bratři se připojili k Noldor, kteří pronásledovali Morgotha a silmarily do Středozemě. Byla vysoká a krásná, měla zlaté vlasy své telerijské matky Eärwen a v Eldmaru se nazývala Altáriel, což je po přeložení do sindarštiny Galadriel, neboli „paní světla“. Později se vdala za Šedého elfa, knížete Celeborna. Oba manželé začali postupem času vládnout vlastnímu království ve Zlatém lese Lothlórienu. Mocí jednoho ze Tří elfských prstenů, kterým vládla, vytvořila okolo Lothlórienu kouzelný ochranný kruh. Za Války o Prsten poskytla přístřeší a kouzelné dary Společenstvu Prstenu. V samotné válce odrazila tři pokusy o vpád a použila svou moc ke zboření hradby Dol Gulduru a očištění Temného hvozdu. Když Třetí věk skončil, odplula na Západ do Země Neumírajících. 

Je zlá a záhadná Seveřanka. Teď vážně, opravdu šlo o Seveřanku, štítonošku Rohanu. Byla to zlatovlasá neteř rohanského krále Théodena a sestra knížete Éomera. Během Války se zamilovala do Aragorna. Éowyn se pomocí lsti vydala bojovat se svým lidem do bitvy na Pelennorských polích, kde se stala proslavila svým hrdinským činem. Byla však zraněna a upadla do stavu, který je podobný smrti, naštěstí ji vyléčil Aragorn (kdo jiný taky?). Vyléčila se nejen ze zlého kouzla, ale i ze zamilovanosti do Aragorna a nakonec se vdala za Faramira, správce Gondoru a knížete Ithilienu. 

Bývalý hobit. Pocházel z kmené Statů a kdysi se jmenoval Sméagol. Narodil se nedaleko Kosatcových polí v údolí Anduiny. V roce 2463 Třetího věku našel Sméagolův bratranec Déagol při rybolovu Jeden Prsten a Sméagol jej kvůli němu ihned zavraždil. Moc Prstenu prodloužila Sméagolovi život, ale změnila ho k nepoznání. Od té doby se mu začalo říkat Glum, podle zvuků, které vydával. Zvrhl se, vyhýbal se světlu a žil vražděním pojídáním nečistého masa. Nejlpí mu bylo v temných tůních hluboko v jeskyních. Z jeho kůže vymizely chlupy, navíc celá zčernala a byla studeně lepkavá. Hlavu měl rzmasou a oči vypouklé jako ryba. Zuby se mu prodloužily jako skřetí tesáky a hobití chodidla se rozšířila a vznikly na nich blány. Téměř pět století se Glum skrýval ve slujích pod Mlžnými horami. V roce 2941 došlo k osudné návštěvě Bilba Pytlíka v Glumově sluji, kde  zmutovaný hobit přišel o Prsten.  V roce 3019 dostihl nového nositele Prstenu – Froda Pytlíka. Gandalf Šedý o Glumovi při průchodu Morie prohlásil: „Myslím, že Glum ještě sehraje podstatnou úlohu, ať už dobrou, nebo špatnou.“ a měl úplnou pravdu.

Seveřan z Rohanu, v době Války hlavní rádce krále Théodena. Byl tajným sluhou a špehem Sarumana, soustavně podrýval síly starého krále a oslaboval ho čarodějovými zlými kouzly. Když Gandalf Théodena uzdravil, Červivec uprchl do Železnéhu pasu, kde byl posléze i se Sarumanem zajat enty.

Prstenové přízraky, zvaní též Nazgúlové, jsou největšími ze zlých Sauronových sluhů. Původně šlo o devět králů. kterým dal Sauron Děvet Prstenů moci, kvůli Jednomu Prstenu se stali přízraky a Sauronovými sluhy. V normálním světě jako by neexistovali, proto nosí černé pláště, aby dali tvar své nicotě. Je to děvět černých jezdců bez tváře. Jsou vedeni Černokněžným králem Angmaru, který už jednou vážně zranil Froda a později opakovaně zaútočil na několik důležitých osob, například na krále Rohanu, Théodena. Sám Černokněžný král je chráněn proroctvím – žádný smrtelný muž jej nemůže zabít.

Jeden z Istari, čaroděj ze Železného pasu. Saruman Bílý byl hlavou všech Istari, řádu čarodějů, kteří přišli do Středozemě kolem roku 1000 Třetího slunečního věku. Když se poprvé objevil, měl bílé roucho, havraní vlasy a mluvil hlasem moudrým a krásným. Putoval po Středozemi a pokoušel se porazit Temného pána Saurona. Po čse však zpychl a zatoužil mít moc sám. V roce 2759 vstoupil do Železného pasu, do citadely Orthanka svolal skřety, poloskřety a skurut-hai a Vrchovce pod černou zástavu se znakem Bílé ruky. Nevědomky se však stal služebníkem Pána Prstenů, čili Saurona. Ve Válce o Prsten však jeho moc vyhasla, po napadení Železného pasu enty a po nevydařeném Sarumanově útoku na Helmův Žleb. 

Pán prstenů. Sauron byl jedním z Maia, později se stal hlavním pobočníkem Temného pána Melkora. Během věků temnoty, zatímco Melkor panoval v Utumnu, Sauron vládl zlé říši Angandu. Během Beleriandských válek sloužil Sauron svému pánu, dokud nebyl Melkor na konci Prvního slunečního věku vyvržen do Prázdna. Sauron se ve Středozemi znovu objevil v pátém století Druhého věku jako Annatar, „pán darů“. V roce 1500 svedl elfské kováře k ukování Prstenů moci. Pak se učinil Pánem Prstenů tím, že tajně vykoval Jeden Prsten. Jak ubíhal čas, Sauron si postupně podmanil lidi z Východu a Jihu, až s ním nakonec přišli válčit Númenorejci, avak jejich moc byla tak velká, že se jim Sauron vzdal. Když je nemohl porazit vojensky, zakazil je, což se mu povedlo tak dokonale, že přivodil naprostou zkázu Númenoru. Při této katastrofě zanikla Sauronova sličná podoba. Jeho duch však uprchl do Mordoru a Jedním prstenem ze sebe udělal Temného pána – strašlivého bojovníka s černým brněním na ožehlé kůži a s hroznýma, zběsilýma očima. I tato podoba však byla zničena na konci Druhého věku věku po válce s Posledním spojenectvím lidí a elfů, kdy mu syn krále, Isildur, uťal z ruky Jeden Prsten. Protože, vška prsten nebyl zničen, Sauronův duch mohl opět povstat. V roce 1000 Třetího věku se zjevil v podobě jednoho velikého oka bez víčka, kolem kterého šlehaly plameny. Téměř 2000 let se ukrýval v Temném Hvozdu a ybl znám jako Nekromant, zatímco proti Dúnadanům vysílal Prstenové přízraky, skřety a barbarské krále. V roce 2941 se vrátil do Mordoru a začal obnovovat Temnou věž. Naneštěstí pro něj se téhož roku dostal Prsten do rukou  hobita Bilba Pytlíka. Ještě větším neštěstím pro Saurona bylo, že v roce 3018, jen pár měsíců před zahájením Války o Prsten se Frodo vydal na cestu, jenž měla vést ke zničení Prstenu…