John Ronald Reuel Tolkien, CBE (3. ledna 1892 – 2. září 1973) byl anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejvíce známý jako autor Hobita a Pána prstenů. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor staré angličtiny, v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury. Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny. Spolu s nejbližším přítelem C. S. Lewisem byl členem literárního diskusního klubu Inklings („Tušitelé“ nebo „Inkousťata“). 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria.
Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů zahrnuje Tolkienovo dílo množství textů z pozůstalosti o historii fiktivního světa Středozemě, v níž se Hobit a Pán prstenů odehrávají. Část z nich podnázvem Silmarillion uspořádal a vydal autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo legendárium. Zbylá Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem a nevztahují se přímo ke Středozemi.
Pro neutuchající popularitu a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců žánru moderní hrdinské fantasy.
DÍLA:
Hobit, aneb Cesta tam a zpátky – 1937, ačkoli byla kniha původně psána pro děti, získala si oblibu u dospělých čtenářů. Trpasličí jména v Hobitovi byly převzaty ze severské mythologie z básně Voluspa (Vědmina věštba), části eposu Edda. Naproti tomu některé zápletky převzal ze staroanglické epické básně Beowulf.
Pán prstenů – trilogie, vznikla na základě úspěchu Hobita, filmové adaptace od roku 2001. Když začínal Tolkien psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti. Postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším. Ačkoliv je Pán prstenů pokračováním Hobita, obrací se spíše na starší publikum, na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje tak fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta v knize Silmarillion (The Silmarillion) a mnoha dalších, které z pozůstalosti vydal syn Christopher. Tolkien výrazně ovlivnil žánr fantasy, jehož obliba po úspěchu Pána prstenů významně stoupla.
- Společenstvo prstenu – 1954
- Dvě věže – 1954
- Návrat krále – 1955
Silmarillion – 1977, dějiny Středozemě, je zde rozvinuta mytologie Středozemě,uspořádáno synem Christopherem
- Farmář Gilda z Hamu – 1949, příběhy
- Básně – sebrané české vydání z roku 1995
- Básně z trilogie Pán prstenů – české vydání z roku 2001
Húrinovy děti – 2007, román, nejtragičtější příběh J. R. R. Tolkiena Pracoval na něm celý život, ale nestihl jej dokončit, dokončil ho jeho syn Christopher. Ten musel téměř třicet let trpělivým a intenzivním studiem porovnávat různé otcovy rukopisy. Propojoval vyprávění svého otce, aniž by do něj vložil jakékoli prvky, které nejsou svým pojetím autentické. Román patří k jednomu ze tří velkých příběhů ze Starých časů Středozemě – vedle pověsti o Berenovi u Lúthien a o pádu Gondolinu, kterými byl Tolkien fascinován už od svého mládí. Několikrát se příběh Húrinových dětí pokoušel rozpracovat ve velkolepějším měřítku. Autor vycházel z finksého národního eposu Jalevala, zejména z pověsti o nešťastném Kullervovi.
DALŠÍ DÍLA:
Písně pro filology (Songs for the Philologists)- 1936, sbírka humorných básní, autorem spolu s E. V. Gordonem a jinými
Nimralův list (Leaf by Niggle) –1945, krátký příběh – alegorie Tolkienovy tvorby, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky
The Lay of Aotrou and Itroun – 1945, publikováno v Welsh Review
Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm’s Son) – 1953, publikováno spolu s esejí Ofermod – tato báseň vyšla i v češtině ve sbírce Příběhy z čarovné říše
Příhody Toma Bombadila (The Adventures of Tom Bombadil and Other Verses from the Red Book) – 1962, v češtině vyšlo ve sbírce Příběhy z čarovné říše
Cesta vede pořád dál (The Road Goes Ever On) – 1967, pochodová píseň, jejíž útržky lze nalézt v Pánovi prstenů i v Hobitovi, hudbu složil Donald Swann
Tolkien on Tolkien – 1966, autobiografie
Kovář z Velké Lesné (Smith of Wootton Major) – 1967, hrdinský příběh z historie Malého království
Vědecké práce:
Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary) -1922
Sir Gawain and the Green Knight – 1924, nové vydání středoanglické básně s poznámkami, spoluautor s E. V. Gordonem
Some Contributions to Middle-English Lexicography – 1925
The Devil’s Coach Horses – 1925
Ancrene Wisse and Hali Meiohad – 1929
Sigelwara Land – část I a II , 1932-35
The Reeve’s Tale – 1934, znovuobjevení jazykového humoru v originálním rukopisu Chaucerových Canterburských povídek
Netvoři a kritikové, The Monsters and the Critics – 1939 - 59, skripta zabývající se kritickým rozborem básně Beowulf, autor si bere na mušku nevědomé a nechápající kritiky. Předkládá čtenářům sedm textů, které se rozpínají do období téměř třiceti let. Uspořádal je a revidoval Tolkienův syn Christopher.
Sir Orfeo – 1944, vydání středověké básně
O pohádkách (On Fairy-Stories) – 1947, Tolkienova úvaha o povaze a smyslu pohádek a fantastických příběhů, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky, původní název Domácí koníček, později o tomto díle hovořil autor jako o Tajné neřesti.
Ofermod – 1953, publikováno s básní Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm’s Son))
Middle English „Losenger“ – 1953
Ancrene Wisse: The English Text of the Ancrene Riwle – 1962
English and Welsh – 1963
Jerusalem Bible – 1966, překlad a poznámky